A co bude zítra...?

Napsal Martin Peterka.

Anička sedí v kočárku a kouká se po světě. Domy, stromy, auta, ptáci, mraky, … Všechno je zajímavé, nové, úžasné. S Irčou přijíždějí k paní doktorce Chvalinové a Aničku čeká očkování. Nebyl jsem u toho a prý plakala, ale ten samý den odpoledne se opět s radostí kouká po světě, hraje si s hračkami, nechce jíst večeři, mazlí se s námi a jde spát.
Na dětech, a myslím těch opravdu malých, se mi líbí jejich neznalost budoucnosti a s tím spojená schopnost si opravdu užívat přítomný okamžik. Kdyby Anička věděla, že ji ten den čeká očkování, těžko říct, jestli by s takovým zaujetím sledovala svět z kočárku. To já, když mám jít třeba k zubaři, tak to vím měsíc dopředu, mám tendenci si víc čistit zuby (to abych to ještě na poslední chvíli dohnal) a nějací ptáčci a stromečky jsou mi po cestě do ordinace úplně ukradení.

Ale podobné to je i s jinými věcmi. Nebylo by např. dobré si rozšířit vzdělání, aby člověk mohl lépe obstát v budoucnosti v práci? A co asi bude za pár let? Bude mít ještě někdo o mé schopnosti zájem? A jak pak uživím rodinu? Jsou to dobré otázky? Myslím, že jsou to hlavně nutné otázky. Člověk má nějakou zodpovědnost a je třeba se na budoucnost připravit. Žít jenom dneškem je nemoudré. Ale člověk má o budoucnosti přemýšlet, nemá z ní mít strach. Protože strach vyžene z života radost a když ji nelze najít v přítomnosti a z budoucnosti máme strach, tak kde jinde ji hledat?
Přiznávám, že ne úplně rozumím těmto Kristovým slovům: "Nemějte tedy starost a neříkejte, co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení." Ale nejde tady tak trochu o to, aby se člověk radoval především z dnešního dne?

"Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?" Možná, že přílišné znepokojování může život naopak zkrátit. Jsou věci, které ovlivníme a na ně je dobré se připravit. A jsou věci, které neovlivníme a na ně je dobré nemyslet.

"Staň se Tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi." je možná osvobozující modlitba, během níž pouštíme ze svých rukou opratě svého života, protože on stejně často jede jinam, než chceme my. A když už jsme na tom kočáře a ono to s námi občas pěkně hází (i když jakého lepšího kočího než Boha si lze přát?), zkusme se podívat po okolní krajině. Užít si ty stromy, ptáky, lesy, hory a hlavně druhé lidi. Buďme tak trošku jako děti a nedělejme si tolik starostí o zítřek. Ten bude mít dost svých vlastních starostí a těmi se nemusíme trápit dnes. Užijme si raději přítomný okamžik.
Anička sedí na trávě a pečlivě vytrhává všechny sedmikrásky. Jsem u ní a myslím na práci, musím ještě poslat ten email a připravit se na zítřek. Anička mi podává co natrhala, chce mi to dát do dlaně… Kašlu na práci, teď na ni odmítám myslet, nastavuju dlaně a Anička mi do nich dává sedmikrásky. S radostí začíná trhat další. Ale stejně je ten život krásný.

Kontakt

Sbor
Křestanské společenství Jičín

IČ: 73631175
Jarošovská 225
Holínské Předměstí
Jičín, 506 01